chovatelská stanice lucy guine pig

Tympanie

Tympanie představuje závažný problém. Vzniká zkrmením většího množství zeleného krmení (mokrého, zapařeného, jetele, vojtěšky, atd.), které vede k bolestivému zvětšení břicha. Plyny, které vznikají při hnilobných procesech, napínají žaludek a střevo. Zvířata zrychleně a mělce dýchají, mají napjaté břicho. Poklepem zjišťujeme dutý zvuk.

Řešení: Morče co nejdříve donést k veterináři. Doporučuje se hladovka a následné podávání sena. Z přípravků se využívá Pretympan. Dále spasmolytika (Buscopan, Nospa), která působí i proti bolesti. Dávku lze za 6 - 12 hodin zopakovat.

Prognóza je velmi opatrná. Záleží na včasnosti ošetření, množství přijatého krmiva, stavu zvířete, atd.

Dýchací obtíže

Dýchací potíže jsou jednou z nejčastějších příčin onemocnění morčat. Jedná se především o infekční "rýmu" a zánět průdušek a plic.

Příčiny:

Nejčastěji bakterie (př. Bordetella bronchiseptica, Pasteurella multocida, Streptococcus pneumoniae, Diplococcus.), viry (adenoviry), plísně (ze sena, z vlhké podestýlky), nádory (plicní adenomy), alergie (seno, krmivo, piliny). Také se může nakazit morče, které je ve stresu, je vystaveno průvanu, morče, které je často převáženo, nevhodně krmeno, má nedostatek vitaminu C. Nebo se může infikovat od jiných domácích mazlíčků.

Přenos se děje přímým kontaktem, kapénkovou cestou.

Infekční "rýma" způsobená bakteriemi se projevuje hnisavými výtoky z nosu. Co se týká lidí, sám člověk může při těžkých bakteriálních zánětech plic nakazit své morče. Chřipka nebo nachlazení se na morčata nepřenáší, protože se jedná o onemocnění virového charakteru, při kterém virus morče neinfikuje. Opačný přenos z morčete na člověka je málo pravděpodobný. Mohl by mít význam jen u imunitně oslabených jedinců.

Příznaky:

· Kýchání - občasné se považuje za normální, častější může být způsobeno prašným senem, pilinami, průvanem a samozřejmě infekcí. Často ve spojení se zánětem spojivek.

· Kašel - objevuje se při postižení průdušnice a průdušek.

· Nosní výtok - od průhledného k hnisavému (bakteriální infekce). Vyskytuje se jak při postižení oblasti nosu a dutin, tak při zánětech plic.

· Horečka - může i nemusí být.

· Apatie, naježená srst, odmítání potravy, rychlé, mělké dýchání nebo naopak pomalé a hluboké

Řešení:

Obtížně dýchající morče vždy nechat vyšetřit u veterináře.

U bakteriálních infekcí se aplikují antibiotika. Současně s aplikací antibiotik podávat probiotika, a sice 1 - 2 hodiny po aplikaci antibiotik (Hylak forte, Lacidofil, Probican pasta). Zajistit klid a teplo. Vhodná je i izolace morčete od ostatních. Dodání vitaminů (C - zvyšuje odolnost imunitního systému, A - zvyšuje odolnost sliznic, aj.), dostatek tekutin, výživa (glukopur). Dodání přípravků na posílení imunity - Immunal, Sangrim champion.

Vakcinace: PASORIN - jediná vakcína registrovaná i pro morčata proti pasteurellóze. Zatím nenašla velké uplatnění. Je doporučována ve velkých chovech s velkou koncentrací a obměnou zvířat. Nevýhodou je jistě cena, bolestivost při aplikaci, poměrně krátká doba ochrany (3 - 6 měsíců).

Prevence

Prevence - neboli předcházení nemocem - je důležitá v chovu jakéhokoli zvířátka. U malých savců trvá dlouho, než se objeví jasné příznaky nemoci. Proto je nutné sledovat vašeho mazlíčka a všímat si každých změn, ať tělesných tak i změn v chování.

Nejlepší prevencí je bezpochyby správná péče o morčátko. Ideální je ho chovat v kleci (přiměřeně velké), plastboxu nebo ve speciálních příbytcích. Důležité je, aby morče nebylo blízko topení, protože horko snáší špatně. Nejlepší teplota je 18 - 22°C. Také je nutné, aby morče nebylo vystaveno průvanu a hluku. Co se týče podestýlky - nesmí být prašná, nesmíme dopustit, aby byla vlhká. Čistíme dle potřeby, většinou jednou týdně. Jednou za měsíc provedeme desinfekci (slabě růžový roztok hypermanganu, jodové roztoky, eventuálně chlorové roztoky). Nezapomínáme také na čištění misek a pítek!

Stejně jako u člověka a dalších zvířat je i u morčátek důležitá správná a zdravá výživa. U morčat se často nesetkáváme s podvýživou. Nezkušení chovatelé spíše svá morčata překrmují, a ty pak trpí nadváhou. Nadbytek tuku je nebezpečný, protože se ukládá kolem životně důležitých orgánů, které pak selhávají. Spíše morčátku dopřejeme dostatek pohybu a omezíme velmi výživné potraviny (ořechy, tučná semena, piškoty…). Co se týče ovoce a zeleniny, ty samozřejmě podáváme, ale vždy hlídáme, aby byly omyté, a vyvarujeme se podání nahnilých či plesnivých kusů. Specifikum ve výživě morčete je podávání vitaminu C, které si morče neumí samo vytvořit - viz článek Hypovitaminóza.

I přes správnou péči může zvířátko onemocnět, abychom to včas rozpoznali je vhodné každý den svého mazlíčka prohlédnout a zjistit, jak se chová (apatie, nezájem o jídlo, okolí atd.), tvar a charakter trusu, přítomnost krve v trusu, na podestýlce, aj.

Každodenně můžeme sledovat srst a kůži morčete. Jestliže se často drbe a okusuje, mohlo by být postiženo parazity. Stroupky posetá kůže a vypadané chloupky mohou poukazovat na zákožku svrabovou (více viz článek Svrab). Pohybující se "drobečky", potom na všenky nebo dravčíky. Drbající se zvířátko je vhodné postříkat antiparazitárním sprejem (např. Frontline, Biokill, a mnoho dalších). Dále v případě výskytu bezsrstých míst nejprve na hlavě, ouškách a později po celém těle, můžeme uvažovat o plísňovém onemocnění kůže, které je za určitých podmínek přenosné na imunitně oslabeného člověka v podobě zarůžovělých skvrnek na kůži.

Kontrolu si zaslouží také zoubky. U hlodavců a králíků neustále dorůstají a musí se obrušovat. Jestliže jsou správně utvářené, stačí podávat tvrdý chléb, větvičky nejedovatých (dub, buk, bříza, jíva, líska, atd.) a ovocných stromů nebo tyčinky vyrobené speciálně pro tento účel. Pozorujeme-li hubnutí, slinění, zvířátko má chuť k jídlu, ale nepřijímá ho, může se jednat právě o přerostlé zuby. Horní řezáky za normálních okolností těsně naléhají nebo mírně přesahují před spodní řezáky, které bývají delší. Jestliže tomu tak není, zoubky se nedostatečně obrušují a přerůstají. Problém může být také se zadními stoličkami, které ovšem pouhým okem nevidíme a posoudit jejich stav může veterinární lékař, který je případně zabrousí.

Nesmíme zapomenout ani na oči. Často se objevují výtoky z očí, potom nalezneme hlen v koutku oka nebo jím mohou být zalepená víčka, postižené oko bývá citlivější i na světlo, takže jej zvířátko přivírá. V takovémto případě oko jemným tlakem na víčka rozevřeme a prohlédneme, zda na spojivce, rohovce nebo třetím víčku neuvízla nějaká nečistota, nedošlo k poranění oka. Spojivku vypláchneme borovou vodou, ophtalem nebo ophtalmoseptonexem a v případě zarudlé spojivky nebo hnisavého výtoku aplikujeme 3x denně např. ophtalmoframykoin mast.

Výtoky z očí mohou doprovázet také nachlazení nebo postižení horních dýchacích cest, které se nejčastěji manifestuje výtoky z nosu, kýcháním, chrčením. Příčin je více, od prochlazení průvanem, přes podráždění prachem, amoniakem (z moči, pokud málo měníme podestýlku) až po infekci (virovou - herpesviry, adenoviry; bakteriální - Pasteurella, Bordetella nebo plísňovou). Jestliže je zvířátko jinak v pořádku a výtok je čirý, stačí zvýšit přísun vitaminů (hlavně C), dodržovat hygienu a udržovat morče v teple a v klidu, a oddělit od ostatních. V případě, že se stav nelepší nebo je výtok hnisavý, je přítomno zrychlené dýchání, chroptění, apatie, nezájem o krmivo, je na místě návštěva veterinárního zařízení.

Naší pozornosti by neměly ujít ani uši. Vatičkou namočenou v dětském olejíčku je zbavíme nečistot a prohlédneme. Nadměrné drbání, zarudnutí, větší množství mazu signalizuje zánět zevního zvukovodu. Je lepší ukázat zvířátko veterináři, který předepíše kapky do ouška. Zánět se může šířit hlouběji na střední a vnitřní ucho, potom pozorujeme stáčení hlavy, někdy společně s rychlým pohybem očního bulbu. Tento stav vyžaduje odborné ošetření, často ovšem i přes včasnou pomoc zůstává hlavička natočená do strany. Je to v případech, kdy došlo k postižení rovnovážného centra nebo mozečku.

Pravidelnou kontrolu potřebují i drápky, neboť jejich nadměrná délka způsobuje potíže při chůzi. Pokud se drápky neopotřebovávají přirozenou cestou, např. na hrubé podlaze, budou přerůstat. Aby se zabránilo deformacím a zánětům, musíme je zkrátit. U zvířátek se světlými drápky, víme přesně, kde můžeme střihnout. Nesmíme zasáhnout růžové lůžko, které je bohatě prokrveno a při zasažení výrazně krvácí. Jestliže se nám to stane, nemusíme propadat panice, že nám náš zvířecí kamarád vykrvácí. Na zastřižený drápek přiložíme na několik okamžiků gázu, kterou můžeme namočit do studené vody, dále lze využít krystalky hypermanganu, které krvácející cévu zataví, dále gelaspon, traumacel.

Všímáme si též okolí řitního otvoru. Olepená srst ukazuje na průjem nebo výtoky z pohlavních cest. Co se týká výtoků, je lepší se poradit se svým veterinářem. Příčin průjmů je celá řada, takže se tomuto problému budu podrobně věnovat v jiném článku. Opakem průjmu je zácpa, která se objevuje u zvířat obézních, starších, málo pijících, dlouhosrstých - smotky chlupů mohou způsobit překážku ve střevě. Při zácpě se snažíme zajistit dostatek tekutin, můžeme se pokusit podat buď do krmiva nebo přímo do tlamy čajovou lžičku rostlinného oleje nebo Lactulózy. Nepomůže-li to, je lepší se na dalším postupu poradit s veterinářem.

Na závěr něco k návštěvě veterinárního zařízení. Morče přineseme buď v přepravním boxu, košíku nebo krabici. V uzavřeném prostoru se cítí bezpečněji a stres je nižší. Před vstupem do ordinace je dobré si rozmyslet odpovědi na základní otázky:

Kdy se poprvé objevila změna v chování?

Kdy, kolik a co baští?

Jak vypadají výkaly?

Jak dlouho problém trvá?

Jak staré zvířátko je?

Žije samo nebo s dalšími? Je v domácnosti ještě nějaké jiné zvíře?

Jak vypadá péče o něho? Došlo ke změně stanoviště klece, stravy, přibyl nový jedinec?

U samiček - byla březí, kdy naposledy, jak březost probíhala?

Dostává nějaké léky? Jak dlouho a jaké?

Přesné a hlavně pravdivé informace mohou přispět k úspěšnému vyléčení. Veterinář je závislý na vašem pozorování, protože morče se chová v ordinaci jinak než doma. Zamlčení nebo dokonce uvedení nepravdivých údajů, tak nejvíce škodí vašemu kamarádovi. Jen vzájemná spolupráce chovatele a veterináře může vést k vytouženému úspěchu, protože každý chovatel, ale i veterinář má radost z uzdraveného zvířátka.

Selhání ledvin

Močový systém postihují především tři typy onemocnění - mohou se v něm tvořit a usazovat kameny, objevují se různé typy zánětů (často v souvislosti s infekcí), a konečně také může slábnout či selhávat jeho funkce. Prvním signálem onemocnění bývají změny charakteru moči (zápach, množství, barva, příměs krve, aj.), bolestivé a časté močení, vlhká srst a časté olizování u vyústění močové trubice, nadměrné pití (více jak 100ml/kg/den).

Povíme si něco o nejvážnějším onemocněním ledvin, což je ledvinné selhání.

Selhání ledvin

Široká řada příčin vede k tomu, že ledviny ztratí svou funkci - dochází k jejich selhání, ať již náhlému (akutnímu) nebo k chronickému. Akutní selhání ledvin se vyvíjí během několika hodin nebo dnů. Spektrum možných příčin takovéhoto selhání sahá od závažné ztráty krve, přes těžké záněty ledvin, požití jedu až po náhlou a úplnou obstrukci (ucpání) močových cest. Chronické selhání ledvin je hlavní příčinou úhynu v důsledku ledvinného onemocnění. Jeho symptomy jsou četné a velmi rozmanité, často nejasné a zpočátku nevýznamné. Nejprve dochází k hromadění metabolického odpadu v krevním řečišti, rozpadají se zábrany bránící pronikání látek z krve do moči, a selhávají i další základní procesy řízené ledvinami, př. voda a sodík nestačí být opětovně vstřebávány a odchází z organismu - dochází k nadměrnému močení; vše, co morče vypije je ihned vyloučeno. Selhání ledvin často souvisí s potížemi srdce.

Prognóza je spíše nepříznivá. Důležité je morče rehydratovat (vrátit vodu a minerály), aplikovat antibiotika, upravit dietu (snížit příjem vápníku a podávání pelet, omezit seno, podávat zeleninu a ovoce). Ve většině případů končí bohužel úhynem.

Hypovitaminóza vitaminu C (kurděje)

Důležitou součástí stravy morčat je vitamin C (kyselina askorbová). Morčata, opice a lidé si neumí vitamin C vytvářet, protože jim chybí enzym (L-glukonogamalaktonoxidasa). Jsou tedy plně závislí na příjmu z krmiva. Základní denní dávka se pohybuje okolo 15-25mg na dospělé morče. U březích, kojících, rostoucích nebo nemocných potom 30mg/den. Kyselina askorbová je nutná pro formování aminokyselin - hydroxylysinu a hydroxyprolinu, které se podílejí na syntéze kolagenu. Jestliže je přítomen nedostatek vitaminu C, je tvorba kolagenu defektní a objevují se změny na stěnách cév, které snáze praskají, a krev se vylévá mimo krevní řečiště. Krvácivost se objevuje na dásních, v kloubech, svalech, na sliznicích a serózách. Dále je kolagen součástí závěsného aparátu zubů, narušením tohoto aparátu se zuby kývou a později vypadávají. Dalšími příznaky hypovitaminózy bývá zdrsnělá, nekvalitní srst, nechutenství (stav ještě více prohlubuje, neboť platí úměra - žádná potrava - žádný vitamin C), průjem, bolesti, zhoršuje se hojení ran, objevuje se kulhání (díky otokům a krvácení v kloubech). Snižuje se odolnost vůči nemocím. Již po dvoutýdenním vysazení vitaminu C se mohou objevovat první příznaky. V případě, že morče vitamin C dostává, ale v menších dávkách potíže nastupují pozvolna. Spíše se projeví jako potíže při reprodukci (nekvalitní spermie, obtížné zabřezávání), slabá mláďata, která mohou mít horší srst, častěji trpí dýchacími potíži, obtížně se pohybují (jakoby hopsají, častěji leží a ulevují si). Díky snížené imunitě se může zároveň objevit plíseň, svrab nebo kokcidióza. Při delším nedostatku dochází k úhynu. Nesprávné využití a vyšší potřeba bývá též u stresových stavů (časté změny prostředí a teploty, časté vystavování, odebrání mláďat, časté konflikty se spolubydlícími, atd.).

Nedostatek vitaminu C můžeme potvrdit pomocí přítomnosti výše uvedených příznaků, dále dle posouzení stravy:

· Jednostranná nebo chudá na vitamin C

· Směsi pro králíky a hlodavce mají malý nebo žádný obsah vitaminu C

· Nevhodně skladované krmivo - i ve správně uchovávaném krmivu vydrží vitamin C jen do tří měsíců. Navíc ve vlhku se ztrácí rychleji a bývají přítomné plísně a jejich toxiny.

· Nesprávné podávání - rozpuštěná kyselina askorbová se na světle rychle redukuje a tím ztrácí účinnost. Povaření nebo nádobky z kovu ji téměř zničí, proto je nutné používat sklo a plasty, na krájení nerez nože.

Při nedostatku zahajujeme léčbu vyššími dávkami vitaminu C, a sice 50 mg/den nejprve injekčně pod kůži, následně ve stejné dávce přes tlamičku každý den. Dávka do pitné vody se pohybuje od 200 do 400 mg/litr vody. Mimo syntetického vitaminu C (Celaskon, C-compositum, VitaminC PG, Supervit S, atd.), je vhodné přidávat zelené krmení, papriku, nať z petržele, kiwi, pažitku, čerstvé citrusy, omezeně kvůli plynatosti zelí a kapustu.

Přehled obsahu vitaminu C ve 100g potravy:

Zoonózy

Zoonózy jsou onemocnění přenosná mezi zvířaty a člověkem. Na výskyt zoonotických agens v lidské populaci má vliv životní úroveň a s ní související hygiena. V České republice mají aktuální význam pouze některé parazitózy, bakteriální infekce a dermatofytózy. Zásadní význam mají infekce dermatofytními houbami, zejména plísní Microsporum canis a Trichophyton mentagrophytes, kde riziko přenosu z morčat na člena domácnosti dosahuje až 60%. Mezi nejzávažnější parazitózy patří svrab, dravčíkovitost, příp. blechy, giardióza, aj. Sporadicky mohou zvířata přenášet na člověka salmonelózu a kampylobakteriózu.

Dermatofytóza

Toto onemocnění se v našich podmínkách vyznačuje největším zoonotickým potenciálem. Až 35% dlouhosrstých morčat patří mezi nosiče bez příznaků. Pokud se v domácnosti vyskytuje infekce, existuje 30 - 60% riziko infekce některého člena domácnosti. Vůči infekci jsou více vnímavé malé děti a jedinci s oslabeným imunitním systémem. Nejrozšířenější infekcí člověka je Trichophytum rubrum. Je však do té míry specializován na člověka, že se na morčata nepřenáší.
Z povrchových parazitóz jsou to nemoci vyvolané zákožkami. Sarkoptový svrab postihuje až 60% členů domácnosti a je charakterizován svědivými pupínky, které se objevují na trupu několik hodin po napadení. Vývoj zákožek se však omezuje na 1 - 2 generace a na člověku přetrvávají pouze v případě, že dochází k opakovanému kontaktu s postiženým zvířetem. Změny u člověka spontánně vymizí do 4 týdnů po vyléčení zvířete nebo přerušením kontaktu.

Dravčíkovitost (Cheyletielóza)

Dravčíkovitost je stále častěji se vyskytující parazitózou postihující především mláďata, pocházející z hromadného chovu, zejména v obchodech se zvířaty. K přechodnému napadení člověka dochází ve 20 - 40%. Způsobuje svědivé načervenalé skvrnky a pupínky.

Giardióza (Giardia intestinalis)

Tato nemoc se vyskytuje u domácích zvířat a postihuje rovněž člověka. Nachází se v tenkém střevě v aktivní formě. Z těchto aktivních parazitů se formují cysty, které jsou vylučovány a kontaminují okolí, vodu a potravu.

Kryptosporidióza

Objevuje se sporadicky. Problematika kryptosporidiózy člověka je aktuální zejména u pacientů s AIDS či jinak narušenou imunitou, a pro děti do 3 let. U zdravého člověka proběhne neznatelně nebo ve formě několikadenních průjmů.

Borelióza a klíšťová encefalitida

Tyto zoonózy nepředstavují nebezpečí přímo od zvířete, ale od přisátých infikovaných klíšťat. Proto při jejich odstraňování je vhodné použít speciální kleštičky na vyjmutí klíšťat, elektrikářský krokodýlek nebo jiný nástroj a odstraněné klíště nerozmačkávat rukou.

Důležité je také zmínit možnost alergické reakce na morčecí srst, šupinky kůže, výměšky, aj. Postihují především děti, ale mohou se objevit i u dospělých.

Přenos onemocnění z člověka na morče je spíše vzácností. Většinou se jedná jen o shodu náhod a především podobné prostředí (prašnost, vlhkost vzduchu, teplota, aj.), ve kterých majitel a jeho morče žije. Velké množství původců onemocnění př. viry, je specifických pro určitý druh, např. virus způsobující chřipku nebo nachlazení u člověka morče neinfikuje. Člověk však může své morče nakazit spíše bakteriální infekcí, která nebývá tak specifická, př. salmonelózou, bakteriálními záněty plic, atd.

Problém se zuby

Chrup morčete má celkem 20 zubů a tvoří ho řezáky, zuby třenové a stoličky. Zuby kontinuálně dorůstají a při nedostatečném obrušování přerůstají a způsobují problémy s příjmem potravy.

Příčinou špatného obrušování bývá nesprávné postavení čelistí a zubů, nevhodná strava (měkká), poranění, infekce nebo genetická dispozice (rodiče s abnormalitami čelistí, zubů, aj.). Horní třenáky a stoličky často přerůstají směrem k tváři, kde poraňují sliznici tváří. Spodní zase směřují dovnitř a poškozují jazyk. Odhalit abnormality těchto zadních zubů je obtížné, na rozdíl od řezáků, kde je to zřejmé. Projevy přerostlých zubů se prezentují především nechutenstvím, obtížným žvýkáním a polykáním při zachování chuti, dále zvýšeným výtokem slin (mokrá srst okolo tlamy, na spodní části krku), hubnutím.

U postižených morčat je zkracování potřeba provádět pravidelně každých 4 - 16 týdnů po celý život morčete. Doporučuje se přidávat vitamin C (15 - 25mg/morče/den) ke zlepšení stavu dásní a zpevnění závěsného aparátu zubů.

Úpravu zubů provádí veterinární lékař u řezáků často bez anestezie, u abnormalit zadních zubů je narkóza nezbytná. Při korekci řezáků je důležité si uvědomit, že spodní řezáky jsou delší než horní.

Prevence: nechovat na postižených jedincích, krmení vhodnou stravou (podávat tvrdé pečivo, větvičky př. břízy, vrby, ovocných stromů).

Svrab

Svrab se u morčat objevuje velmi často. Mohou ho dostat z podestýlky, sena, z výběhu venku...

Typy: Sarkoptový svrab (Trixacarus caviae) - objevuje se hlavně po těle, ušní svrab (Psoroptes cuniculi) - zvukovod, ušní boltec, notoedrový svrab - hlava, ušní boltec

Svrab působí mikroskopičtí roztoči, kteří žijí pod povrchem kůže, kde si samičky hloubí chodby a kladou vajíčka, živí se kožními šupinkami, mazem a nečistotami na povrchu těla

U morčat se objevuje vypadávání srsti, tvorba stroupků, výrazná svědivost (morče se úporně drbe, což může připomínat nervové onemocnění - křeče, točení v kruhu, otírání o předměty atd.)

Diagnostika: provádí ji veterinární lékař, pomocí kožního seškrabu. V případě ušního svrabu je nutné mikroskopické vyšetření ušního mazu.

Řešení:

ivermectin (př. Ivomec, Noromectin) opakovat za 7 - 10 dnů, postižená místa lze i potřít, v případě potřeby lze ve stejném intervalu provést 2 - 3 ošetření

doramectin(př. Dectomax) - totéž, co u ivermectinu

selamectin(Stronghold) - 0,1 ml 6% pro štěňata a koťata nakapat na kůži za krk

Podestýlku vyhodit a nahradit papírovými utěrkami (snadno se odstraňují a jsou měkké, nedráždí postiženou kůži morčete). Utěrky denně vyměňujeme. Po uzdravení používat klasickou podestýlku.

Ušní svrab: léčba - použití předchozích přípravků, navíc jako doplněk ušní kapky: např. Chronicin 3x denně do ucha (snižuje svědivost, likviduje zánět, jen společně s předchozími), Panolog emulze 3x denně, Otiprin N 3x denně do ucha, aj.

zdroj:http://www.morcice.blog.cz